BlackCat

V roce 1993 se za Prozac utratilo jen ve Spojených státech 1,3 miliardy dolarů. Od roku 1992 stoupla jeho spotřeba asi o 30 %. I Elizabeth Wurtzelové pomáhal přečkávat neočekávané a silné přívaly deprese. Chodila na psychologická sezení, dostávala různé léky, matka jí pomáhala. Přesto se Elizabeth nedokázala probrat ze svých stavů samoty a beznaděje.

Během života prožíváme smutek, bolest, lítost, vše v tu pravou dobu; je to normální – nepříjemné, ale normální. Deprese je něco zcela jiného, protože zahrnuje úplnou nepřítomnost – nepřítomnost reakcí, citů, odpovědnosti a zájmu. Bolest, kterou cítíte, trpíte-li vážnou depresí, je pouhou snahou přírody vyplnit tu prázdnotu uvnitř vás (příroda nemá ráda vakuum). I přes všechnu snahu jsou lidé mající těžké deprese jen chodícími mrtvolami.

Tak nějak popisuje Elizabeth Wurtzelová trápení své i mnoha jiných lidí v knize Prozac Nation (do češtině byla trochu nelibozvučně přeložena pod názvem Prozakový národ). Elizabeth ví, co znamená nemožnost pohybu, slabost či touha zemřít, protože vše uvedené prožila.

Spásu nalézá v Prozacu, který byl tehdy novinkou, a vyvedl ji z hlubin depresí. Dnes je Prozac zcela běžný lék, který lidé možná až nadužívají. Jako by stačila jedna tabletka k vyřešení veškerých problémů!

Chcete-li si umět alespoň zhruba představit jaké je, když se vám nechce celé dny vstát z postele a nemáte sílu na jakoukoliv činnost, nebo jí naopak máte až příliš, přečtěte si Prozac Nation.

Vypadá to, že dělám reklamu, Pokud jste však někdy zažili peklo, jistě se lehce ztotožníte s hlavní postavou knihy, která má sice téměř všechno, ale něco přece jen postrádá. Je mladá, talentovaná, inteligentní, přesto pomýšlí na sebevraždu, i když spíše jako na způsob upozornění.

Tady jsem a trpím, jako by chtěla ukázat. Všechno se však jeví beznadějně, protože její rodina ani přátelé netuší, co od nich chce a jak by mohli pomoci.

Prozac Nation je nejen pravdivá kniha, ale také dobrý film.