Někdy toho mám po krk – práce, kde kolegyně s oblibou kritizuje ostatní – ale také spolubydlících, na jejichž drobky v kuchyni narážím. Chtěla jsem však psát o všemocném pocitu, který mě pohltí během několika málo minut.
Co že se během něj děje? Především se mé tělo zmítá v návalu adrenalinu, protože musí zvládnout výkon v několika málo minutách. Popadnu onen černý nástroj a soustředím se na každý posun svalu, na každou vteřinu a pohyb mimiky. Zvláštní momenty, v nichž si uvědomuji, že jsem pokročila. Jedinou činností, která mě v práci uchvacuje není ta, kvůli níž jsem na svou pozici nastupovala.
Život je zvláštní. Stejně jako dva koktejly Mary Pickford, sklenička bílého nebo spolubydlícím nabízená hruška ze Spiše a pokuřování vodní dýmky v závanu téměř čerstvé máty. Společné vyžívání se ve společensky tolerovaných drogách neodmaže fakt, že spolubydlící sice koupí novou sprchu nebo vyčistí odpad, ale neumyje po sobě vanu a drobí po celé kuchyni. Zřejmě jde o negativa každého spolubydlení.
Tento článek jsem začala psát v pátek při nočním poslouchání Wax Tailor v 1:35 hodin. Nejlíp se mi píše právě v takovém malátném stavu, kdy mozek vystřelí na měsíc, okolí začne být rozmazané a nutí vás soustředit se na písmena a klávesy. Ne na žabomyší války a hádky pro nic.
Život je zvláštní ve své ovlivnitelnosti světem.
Moji milovaní Wax Tailor a jejich The Games You Play. Hip hop sice neposlouchám, ale Wax Tailor s jejich zvláštním pojetím se mi opravdu líbí.
drobková problematika je dost složitá věc, musím se přiznat, že na ni často narážím spíš z té druhé strany – a těžko se dohadovat, zda je to především tím, že nemám tak pevný vztah k místu, kde žiju, zda některé prostě nevidím anebo ve spěchu takovéhle věci absolutně nehodlám řešit. ale příjemný to není ani na jednu stranu…
v životě je často všechno úplně jinak, než si naplánujem nebo vysníme. ale není to tak někdy lepší?
Je. Ocitnout se v dokonalosti televizního sitcomu by asi byla nuda, i když možná občas i žádoucí.
Jo se spolubydlícíma je to těžký. Tu neumytou vanu bych asi nepřežil. Nechápu proč někdo nemůže opláchnou trochou vody, potkávat vlasy a chlupy…blééé. Ono něco někomu vysvětlit, tak aby to nevypadalo jako poučování…., ale na druhou stranu jsme lidé, umíme mluvit, tak proč to rozumně nevyjádřit. Taky bydlím s magorem, ale je mu se to vysvětlit nedá. Něco řeknu, co se mi nelíbí, aby nedělal, od to odkýve a kašle na to dál. Asi o tom napíšu taky článek….
nejlepší je, když se sejdou dva, co mají rádi vyleštěný sporák, plochy obývacích prostorů bez drobků a příslušenství bez ochlupení
Miluju vyleštěný sporák
Ale od té doby, co u nás žijí dvě prasata (pardon, kocouři) jsou drobky všude, kde je lesklá plocha, tam obtisknou své tlapky – a o všudypřítomných chlupech ani nemluvím.
Se spolubydlícími je kříž…
, já snad tomu hip-hopu nepřijdu na chuť ani do důchodu 
Wax Tailor mě moc neuchvátili
Podle me je dobre kdyz spolu ziji uplne rozdilni lide. Mesji se naucit spolu vyjit a vzajemne toleranci. To je dobra skola zivota
)) duchovno v praxi 
)
ratka: ani bych nespočítal, kolikrát se spolu dají dohromady dva skoro stejní lidé, aby po určité době konstatovali, že pro naprostou rozdílnost spolu už nemohou žít. Nicméně nezpochybňuji to, že pokud se dva lidé rozhodnou žít spolu, a opravdu spolu chtějí vycházet, potom se jim to povede.
Parezi, to co se nauci je velkorysost. Neresit podruzne malickosti. Jako treba drobky v kuchyny nebo vlasy ve vane
)) Kdyz chteji spolu vyjit tak tohle proste zpracuji. Museji. Neni jina varianta.
Je to uplne stejne jako s tvym kocourem. Chces ho mit? Mas ho rad? TAk mas vsude kocici chlupy a ochcane zaprazi.
ratko, já Ti děkuju, to jsi mne velice uklidnila, já když ráno vstávám a jdu uklidit drobky po kuchyni, umýt nádobí, vyleštit sporák a když stihnu, i vyluxuju, prostě takové ty domácí drobnosti – já si občas připadal jako blbec. Ale když teď vím, že to je projev velkorysosti, tak jsem hned klidnější.
P.S. ty kocoury jsem nechtěl. Nevadili by mi na chatě, ale doma jsem je rozhodně odmítal (a to mnohem dříve, než se naučili otevírat posuvné dveře vestavěné skříně a rozcupovali mi pěkný oblek a dvě úplně nové kožené bundy, zatímco koženkovou náhražkou opovrhli a ani se jí nedotkli). Řvou když chtějí hladit, řvou když chtějí drbat, řvou když chtějí něco k jídlu, a je jim úplně jedno, jestli je půlnoc, nebo tři hodiny ráno.
no vidis
) presne. Muj muz se musel naucit byt vekorysy k memu bordelarstvi a ja zase k jeho peclivosti. Jak mi furt beha za zadkem s lopatkou a smetackem, a furt neco lesti 
)))
Spolubydlící nejsou lidé, se kterými bych chtěla žít do konce života, a tak zůstávám malicherná a obtěžuje mě neustále oplachovat vanu před použitím. Ale jde o věc názoru.
taky oplachuje vanu pred pouzitm. chci se umyt, oplachnu si vanu. tam je zase bordelar muj muj muz a deti
)) nez je furt honit, oplachnu si co potrebuju pred pouzitim.
ratko, to jsi mi tedy nasadila brouka, vrtá mi, co Ti může Tvůj muž na zadku leštit, a už vůbec raději nepřemýšlím nad tím, co na tu lopatku tím smetáčkem za Tvým zadkem sbírá. Ale jak to tak v hlavě obracím, Ty si opravdu nemůžeš stěžovat na velkorysost z jeho strany – no, já bych řekl, že výraz “pečlivost” je v tomhle kontextu trochu přehnaný
))
parezi, ale zase si umyvam zachod pred a po pouziti. A to i u sousedu a znamych
)) Mam rada cistou koupelnu. Tak ji furt ruzne opecovavam
Ty umýváš záchod u sousedů a známých? Mě stačí nesedat si na prkýnko a využít jen to nejnutnější.
Každopádně používat neumytou vanu po někom cizím a neustále ji umývat také po něm, je dost nechutné. Myslím, že umýt po sobě špínu je hygienická zásada a i ohleduplnost vůči druhým.
Blackcat, no to je uz vysledek optimalizace za ta leta
)) nez se rozcilovat co se ma a nema, co je ohleduplne a jake je kdo zvire tak to resim upln epragmaticky a bez stresu.
) neresim.
Zachod si umyvam i u znamych a sousedu pred i pod (mam ho rada cisty) a koupu se jen doma kde si predem taky vanu umyju. Neresim kdo co kolikrat zaspini.
Muj muz honi kluky aby curali hezky sporoadanie v sede. Ale to neuhlida. Muj tatinek to nerespektuje vubec. TAky to podle toho vypada .
Je mi to uplne jedno. Proste si ten hajzl umyju a mam vnitrni klid
ratko, já k sousedům nechodím, tak si musí mýt záchody sami
Jako dítě jsem nenáviděl mytí vany, naštěstí ve vlastním bytě mám odjakživa jen sprchovou vaničku, jež se dá udržovat v čistotě s mnohem menším vypětím sil než standardní vana. Mužská polovina lidstva v našem rodě (alespoň co se pamatuji) potrpěla si na čistotu do té míry, že po nich nebylo třeba žádného zásahu. Ale v Tai-Chi centru, kde nemáme uklízečky, a veškerý úklid řešíme vlastními silami, mne občas při hygienické očistě toalet napadne, že u některých lidí bych jejich soukromou toaletu navštívit rozhodně nechtěl. Ale ověřil jsem si, že u členů téže domácnosti nebývá vždy zcela úplná shoda ohledně požadavků hygienické čistoty toalet, a často ten nejnáročnější ze všech průběžně dolaďuje jejich stav ke své spokojenosti.
takta, ten nejnarocnejsi ma pokazde v ruce posledni argument. Udela si to dle svych predstav. Stejne je to i s drobkama.
) Vysledkem je ostrizi pohled meho muze a jeho nahla aktivita se smetackem a lopatkou. jeho problem. ja se snazila.
ja si svoje drobky hlidam. Ale ne dost peclive