Preference: obklopování se věcmi
9. 6. 2010 napsala BlackCat
Znáte člověka, který bere dvakrát tolik, co vy, platí poměrně nízký nájem, ale po několika měsících má našetřeno pouhé tři tisíce?
Já ano. Je to můj příbuzný. A když jsem tomuto člověku nabídla coby dárek cestu do Paříže (zaplacenou za mé úspory), odmítl s tím, že nebude vyhazovat peníze za cestu, když neví, co bude v budoucnosti. Zajímalo by mě, kdo vlastně vidí do budoucnosti, když mě zklamala i kartářka.
Lidské preference jsou různé. Zatímco já považuji za vyhazování peněz nakupování nového koberce, když ho nepotřebuji, případně pořizování si stále nových párů bot (když mi nesedí, roztáhnu je pomocí kopyt), rozuměj obklopování se věcmi. Proč si pořizovat stále nové a nové krámy, když stejně používám jen málo z nich?
Přiznávám ovšem, že peníze za výlety nebo dovolené jsem zatím nikdy nelitovala. Už proto, že jsem měla tu čest poznat spoustu nových věcí, prožít neopakovatelné momenty, na které budu ještě dlouho vzpomínat.
Zvláštní, co někteří považují za vyhazování peněz.
Strohé odmítnutí mě mrzí, protože mělo jít o dárek k narozeninám. Navíc pro člověka, který se celý život s radostí dívá na francouzské filmy. A tak jsem si na to otevřela francouzský Syrah Rosé, suchý, jednoduchý, přesto pikantní…
S tím naprosto souhlasím! Mnoho zážitků nejde penězi vyvážit… ale jak říkáš, každý jsme jiný, a třeba jsou to ti, co mají krátkou paměť, že se potřebují obklopovat hmotnými statky a nikoliv prožitky a zážitky, a tak to mají hezky všechno kolem sebe na očích…
Odmítnutí nelituj, každý svého štěstí strůjcem. Ano, zážitky spojené s cestováním, jsou myslím dobrou investicí. Někdy i zážitky s věcmi jako je francouzský Syrah
Dobrá volba, na zdraví!
a co kdyz je vec a zazitek jedno a to same. Jak zazitek tak i vec obohacuji smysly a slouzi k radosti ze zivota.
Zážitek ale není jen k radosti. Je to dobrá zkušenost, může člověka obohatit např. tím, že si procvičí jazyk, utvrdí se v tom, že je při cestách samostatný, pozná nové lidi apod.
Fakt, že má někde deset párů bot na sezónu zas tak obohacující není…
Nehledě na to, že ten člověk si mi pak bude stěžovat, že už se nikam v životě nepodívá a že nemá peníze. Popravdě, plat má dvakrát větší než já a já s tím svým občas cestuji a docela i ušetřím, i když by to mohlo být i lepší.
Njn, peníze. Každý je utratí za něco jiného a přijde mu to fajn.
Ale já nechtěla psát o penězích.
Pro každého je důležité něco jiného. Já osobně to mám s cestováním jako Ty. Sice mi trochu “krvácelo srdce”, když jsem vyndaval ty peníze za Izrael – už příští měsíc!! – ale na druhou stranu se tam moc těším.
my s manzelem utratili veskere penize ktere jsme nasetrili na cestu do Jizni Ameriky. stalo nas to tehdy (tesne po revoluci) cca 250 tis. korun. Deti jsme dali k rodicum a odjeli jsme na dva mesice. je zvlastni ze jsme na to setrili cca deset let a nebylo nam lito to utratit.
Podle me nejde jen o to cestovani. jde o uplnou zmenu zivota. prehodnoceni nazirani na svet. a to se stalo. dodnes jsme stastni ze jsme ty penize “obetovali” a vydali se spolecne na nasi zivotni cestu. Od te doby jsme podnikli spoustu spolecnich cest ale tahle byla prvni velka.
Já obvykle počítám až po návratu ze zahraničí. A když se dostanu ke konečné částce, mávnu rukou a raději si vzpomenu na pěkné zážitky a přínos. Následně celé měsíce a roky mluvím o zemích, které jsem navštívila a je pravda, že zkušenosti z jejich návštěvy používám v běžném životě poměrně často.
Na jih Ameriky bych taky ráda, teď už by to bylo asi levnější, přesto si na podobný výlet budu muset ještě nějakou tu chvíli počkat. No a Izrael musí být také bomba. Asi mě nenapadá místo, kam bych nechtěla jet.
Když jsem si přečetla nadpis, říkám si: “To bude o mně, nikdy nic nevyhodím.”
Ale ukázalo se, že jsem neměla pravdu a článek byl jinačí. Naše rodinná politika je zaměřena na zážitky a zkušenosti. Má to i své nevýhody, ale i tak jsem tomu ráda. Tohle je zkrátka záležitost každého člověka, jak se rozhodne… možná, že tvůj příbuzný má zkušenosti jiné, třeba dřív trpěl materiální nouzí, a proto se teď snaží obklopit věcmi.
Netrpěl, právě.
A co se týče vyhazování… Jednou za čas mě popadne mánie a všechno, co mi padne pod ruku, letí pryč, ale jinak vyhazuji máloco.
Myslím, že nejdůležitější je učit se úžasu nad světem. Je to prosté, stačí ho jen pozorovat. Doma nebo “za humny”.
Z cest si ovšem vozím různé poklady. Může to být kámen, kus dřeva, dýmka ….