Existenční krize
10. 7. 2010 napsala BlackCat
Je to tu nepraktické, zdá se, a tak sázím na to, že se přece nemůže nic stát. Jenže ne vždycky to vychází. Příklady můžu vidět všude okolo.
Vím už, že se rozhodně nenechám vyšetřovat v košické nemocnici. Při banálním zákroku se vám totiž můžou lékařům stát nečekané nehody, které už bohužel nejdou vrátit zpět. A navíc se můžou pořádně prodražit. Jak hloupé je přihlížet utrpení. Ještě před několika měsíci byla v pořádku a dnes si nemůže vzpomenout, co dělala před několika hodinami. Bylo mi z toho všeho smutno, ale držela jsem se. Když si uvědomím, že lékaři slouží i 35 hodin v kuse, ztrácím důvěru v nemocniční zařízení. Komu věřit, když ne lékařům?
Taky jsem byla v Plzni, v pivovaru. I tak jsem se neubránila vzpomínkám, určitému stavu hořkosti. Tolik se mi stýská, jenže při současném pracovním nasazení…
Další nepraktičnost, myslím si. Systém, v němž se nemůžete pohnout dá. Mám pocit (pocit je prý nebezpečné slovo), že poslední dobou je vše o známostech (jak nečesky řečeno, já vím). Své dobře placené brigády jsem získala díky známým, ke svému oboru jsem měla možnost přičichnout přes známé a před současným šéfem jsem si u pohovoru šplhla, když zjistil, že máme společné známé, kteří znamenali i dobré reference. Na mém pracoviště je většina zajímavých a kreativních pozic obsazována známými…
Jeden kolega K. pracuje v opravdu dobře placeném oboru, což znamená plat, o kterém se mnohým z nás ani nezdá. Přesto mu dělá problém splácet hypotéku a uživit ženu na mateřské dovolené se dvěma dětmi. Když se mu něco v domácnosti porouchá, pokoutně celý víkend opravuje a doufá, že nebude muset volat opraváře nebo kupovat nové zařízení. Smutné. Člověk pracuje od rána do večera, navíc v dobře honorovaném oboru, a nakonec se stejně musí bát, že nezabezpečí svou rodinu. Je snad střecha nad hlavou a děti takový luxus?
Zřejmě mě popadla existenční krize…
čemu věřit? především sobě, vlastní intuici… a ostatní už se z toho nějak vyvrbí. taky nemám ve většinu felčarů (a v systém už vůbec) pražádnou důvěru, ale přesto mám několik velmi dobrých osobních zkušeností…
přijde mi, že existenční krizi má společnost jako taková, současný stav (lecčeho) není udržitelný. ale ani největší bída úplně nevylučuje dobře prožitej život, ne?
Jde o to, že pokud je to jinde lepší, tak proč tam nejít. Takovým směrem teď přemýšlím. Reálněji než kdy jindy. Dřív to byla malicherná představa, ale dnes si to dokážu představit celkem dobře.
Ke Tvé další poznámce, pokud nemáš na boty pro své dítě nebo na tramvajenku proto, že splácíš třeba hypotéku, pak už to dobře prožitej život není, nebo se pletu? Když jsem byla půl roku nezaměstnaná, poznala jsem jaké má člověk nervy, kdy nejsou peníze. A to jsem bydlela ještě s mámou. Nebo když jsem nemohla chodit se spolužačkama ze střední do kavárny, protože jsem neměla peníze. Vlastně jsem se ocitla v sociálním vyloučení. A to nikdy není dobré.
Btw. Ty si můžeš dovolit nevěřit různým felčarům, ale představa, že jdu k jednomu takovému na další “svou” operaci (i když doufám, že žádná nebude) nebo třeba porodit dítě, když vím, že sousedce se při všech třech jejích porodech stalo něco špatného…
Proč je pocit nebezpečné slovo? Pověz mi to, doopravdy mě to zajímá. Ono je to teď doopravdy všechno trochu těžší a složitější, ale doopravdy záleží, z jakého úhlu pohledu se člověk na život kouká a jakou má náturu od přírody.
Současná situace ale není právě teď, jde o celý vývoj a to, jak k němu lidé přistupují. Přijde mi, že je tu čím dál víc věcí špatně, ale to právě kvůli tomu vývoji a také dědictví minulosti. Samozřejmě, že si můžu hrát na optimistického člověka, ale svým pohledem na celou záležitost nezměním ten fakt, danou situaci.
Pocit přijde a zas odejde, nemusí znamenat nic, není potvrzený, může se vyvinout v něco důležitého, ale také nemusí. Proto může být nebezpečný, limitující. To je můj názor.
kdysi to taky nebylo jednoduche. bylo samozrejmosti, ze lide uzavirali vztahy aby byli schopni nasetrit treba na bydleni. Pokud se brala pujcka tak byla bezurocna (treba novomanzelska) a ta byla skutecne jen na nabytek. na byt se cekalo leta atak se behem teto doby setrilo. meli jsme jiz s manzelem dve deti a jeste furt zadne bydleni
)) ale nakonec se povedlo a zamestnavatel nam nabidl druzstevni byt (tehda pred 25 lety stal jen 35 000) Bez nej bychom mozna cekali jeste dalsich 5 let a na stridacku bydleli u rodicu a po ubytovnach.
ale zase tech par let cekani nam umoznilo velice intenzivne setrit a ziskat nejake prostredky. Dnes je bydleni drahe a ja se divim lidem, ze si berou tak vysoke hypoteky. ktere ji sezerou vetsinu jejich prijmu. Jsme oba s manzelem typy ktere se spise uskromni a setri a pak si postupne neco kupuji. za hotove. zadne pujcky.
Banyk vyuzivaji toho, ze lide chteji bydlet drive nez maji penize a nabizi jim dluhy. Z kterych pak ty banky ziji.
Urcite veci vidim konzervativne. Kdyby si lide nebrali hypoteky a nezadluzovali se, tak by si spoustu starosti usetrili. Sice by urcitou dobu museli zit v drsnych podminkach. ale ono i tyhle podminky proveri silu vztahu. nemusi byt vsecko hned.
driv to nebylo jednodussi. nemyslim si. bydlelo se po panelacich a casto jeste u rodicu. vsichni pohromade. penize nebyly taky.
kdyz byly deti male, tak jsem nemela penize abych im koupila banany nebo jogurt. a uz vubec nemohli jit na kolotoc. porad se pocitalo. sila jsem jim oblecky (no vypadaly hrozne), a ten kocarek – hruza. prala jsem pleny v rukach. u toho tretiho uz jsem mela komfort. pleny a tak. ale nemuzu rict ze to tezke obdobi s temi starsimi bylo horsi. Ti starsi jsou velice zivotaschopni. Uvidime co ten nejmensi, ktery byl hyckan luxusu. zda se zatim ze to ma tezsi.
A ještě dřív lidé žili v jeskyních a lovili mamuty… Neporovnávám dnešek s minulostí). Jen vidím, že se stávám jakýmsi otrokem (nejen já, samozřejmě), a to jen pro nic za nic.
Nehledě na to, že hypotéka je jediná možnost, jak si zabezpečit bydlení. Z nízkého důchodu se nájem musí platit dost špatně.
Ano, je to tak, jsme otroky své práce. Jsou tu však možnosti jak jimi nebýt. Cesta nevede přes zaměstnání.
pierre, taky by me zajimalo pres co jde jina cesta.
ja delala tzv. SVOC i zavislaka. Jako svoc jsem mohla vic zachazet s casem, ale nemela jsem zadne dovolene a kdyz jsem nepracovala nebyly penize. jako zavislak mam podstatne konfortnejsi podminky.
ale zacinala jsem s malem, teprve az praxe a zkusenosti mi umoznily lepsi zivobyti. musela jsem jit do zahranici abych se naucila dobre jazyk (jazyky). To vsecko potrebuje cas. Teprve az se clovek otrka a ma co nabidnout, tak prijdou i lepsi prilezitosti.
Já dělám něco jako OSVČ a jsem větší otrok než v pozici zaměstnance…
to ano, taky jsem si jako OSVČ pripadala jako vetsi otrok. ted jako zamestnanec to mam mnohem lepsi.
Já si připadám jako otrok v zaměstnání. OSVČ jsem nezkoušel(myslím, že to bude podobné). Tou cestou jsem myslel podnikání. Tím nemyslím jako živnsotník, mám na mysli majitel podniku. Samozřejmě nejde to hned, chce to vzdělání a nějakou praxi, ale vidím to jako jednu z mála možností, jak žít svobodný život(časová i finanční svoboda). V zaměstnání si nikdy svoje sny nevyplním. To je pro mě to podstatné. Když si představím, že budu chodit 40 let do práce, tak se mi chce zvracet. Touto cestou jít opravdu nechci.
OSVČ je hloupé v tom, že pracuješ, i když máš horečku a je ti špatně, protože jinak bys přišel o peníze. Stejně tak dovolená. Uvažuji, jestli si letos, kromě těch pár dní minulý měsíc, nějakou další dovolenou vezmu. Coby zaměstnanec jsem takové stresy neměla a i na práci ta neexistence stresu byla vidět.
Mně nejde o vysoké výdělky, ale o takové, abych si mohla dovolit marodit, jet na dovolenou bez zbytečných stresů, měla střechu nad hlavou. Takové ty věci, podle nichž se hodnotí životní úroveň.
Bohužel pracuji podobně jako jedni známí ve Francii, myslím tím podobným tempem, akorát že oni uživí jednoho syna, utáhnou dům a bez výčitek se seberou a jedou na dovolenou. A to nepracují v žádné extra dobře placené oblasti. V tom je ten rozdíl. Právě tady se navzájem zotročujeme, jinde za svou práci dostaneš jistotu.
ale proc jinde jo (treba ve Francii nebo i v Nemecku) a u nas ne?
jsem hodne pojezdila a vsimam si. Jak tem Francouzum, Nemcum ale i podnikatelum jak rika Pierre musi na ten jejich zivot nekdo vydelat rukama (musi ty hodnoty vytvorit) a oni si to pak muzou uzivat a spotrebovavat. Takze je potreba armada lidi, kteri pracuji. V nemecku a Francii jsou to zejmena cizinci, prace kolonii a tretiho sveta. Globalizace. Bez toho by si nekteri lide nemohli zit tak jak si ziji.
Ten kdo se zivi vlastnima rukama a nezije z prace jinych, si nikdy nemuze vydelat hromady penez. Muze treba delat poradce,pak prodava svoji hlavu a svoje know how (taky jsem zkousela). Vydela si spoustu penez, ale tu praci za nej furt dela nekdo jiny. TRba ten komu to know how predal. Musi v ty hlave mit neco co jini nemaji. Aby tomohl prodat.
Samozřejmě, že pracují. Jde o to, že z toho pak i něco mají. Třeba i ve Švédsku, Anglii… Zatímco tady pracuji jen proto, abych si nemohla vydělat ani na to blbé bydlení.
Nemluvím o hromadě peněz, jen o životní úrovni, která je v těch zemích vyšší, ať už žiješ z jiných nebo ne.
A nepřijdeš si trochu trapně? Fňukat na blogu, jaká jsi chudinka, že nemůžeš bydlet (jako bys snad teď bydlela na ulici, proboha). Je to poslední dobou nějaká móda, ležet u netu, psát si blog a stěžovat si tam na životní úroveň. Zvrácené, absurdní.
Ale jestli myslíš, že je Anglie tak super, přestěhuj se tam. Je to hezká země. Tak co ti brání? Třeba ale pak zjistíš, že lehké to není nikde.
Já slyšel od angličanů, kteří tu žijí, jak je to v ČR bezva – mírumilovná země, všechno je levné, práce je dost, atd.
Tak to mé fňukání nemusíš číst. A když už, tak alespoň čti pořádně.
O Anglii snad nepadlo ani slovo, pokud se nemýlím. Blog si už píšu nějaký ten pátek, což už bys mohl vědět, takže se rozhodně nejedná o módu. Také jsem nepsala, že je to jinde jednoduché.
Já čtu pořádně – o Anglii padlo slovo v tvém předchozím komentáři
Tou módou jsem nemyslel psaní blogu, ale stěžování si na blogu.
Chci říct, že kdo si stěžuje, má se dobře. Kdo má opravdovou “existenční krizi”, nemá čas si stěžovat, protože řeší, co bude jíst a kde spát
Máš se dobře, a to je fajn. Uvědom si to
Vzhledem k tomu, že jsme se dost dlouho neviděli, tak mám pocit, že víš kulový o tom, jak se mám nebo nemám.
Dobře. Máš naprostou pravdu
“Jinde za svou práci dostaneš jistotu.”
Jistota v práci neexiastuje. Co je to za jistotu, když neovlvníš výši svého platu. Neovlivníš jak dlouhé ani kdy budeš mít volno(někde ano). A jestli ti zvýší plat nebo tě propustí o tom taky rozhodnou nahoře. Takže nevím o jakou jistotu jde. Maximálně jistota, že budu vykořisťován. Ta je velice pravděpodobná.
. Tohle pro mě znamená zaměstnanecký poměr.
Když ti budou chtít snížit plat nebo tě propustit, můžou to udělat lusknutím prstu a neuděláš nic
Lusknutím prstu ano, ale třeba v té mé pozici. Když jsi zaměstnanec, tak máš jistá práva. Výše platu není důležitá, důležité jsou ceny toho, co si za něj pořizuješ. A ty jsou tu často dost vysoké. Nehledě na nulovou sociální jistotu. Když se dostaneš do problémů, tak čekáš tři měsíce než Ti třeba úřad práce vyplatí almužnu… To je ta jistota, kterou jinde (většinou) získáváš.
Pierre: Uznávám, že podnikáním si člověk může vytvořit finanční svobodu (dost otřesný termín), ale podnikat nemůže každý. Někdo musí být i v pozici zaměstnance.
Samozřejmě, peněžních prostředků asi nikdy nebude dostatek. Skutečně vyžít na současné “úrovni” je někdy dost obtížné, už jen z toho důvodu, že ta “úroveň” je pro některé lidi natolik důležitá, že si na její “provoz” raději půjčují.
O Tvé situaci nevím de facto nic, takže se tu nebudu snažit radit. Ve většině případů pomáhá šetrnost, která ale v poslední době není v módě, nicméně zastávám názor, že uskromnit by se měla většina lidstva, už jen kvůli tomu, jak se zvyšuje celosvětová konzumace takřka čehokoliv. Vidím to bohužel i na svém případě. Spotřebovávám daleko více než třeba před 5 lety, co je ale nejhorší – vůbec mi to nepřijde jako něco nepřirozeného, špatného.
Ale vždy je nějaká možnost, nezapomeň: Socialismo o Muerte!
Práce sehnaná přes známé je bohužel nešvar vlastní asi všem společnostem. U nás je dost rozšířen, ale díkybohu (nebo bohužel) nedosahuje takových extrémů jako třeba v Alžíru.
P.S. A Black Cat mi udělala radost tím, že používá Operu, byť při té registraci zde jsem trochu skřípal chrupem.
Jak ses zaregistroval??? Mám tu technické problémy…
BlackCat: Při spuštění stránky to po mně chtělo nějakou registraci…, teď už ne
Libor: Co je špatného na termínu finanční svoboda.??
26. ze nevim co to je? Odkolika jsi svobodny? A myslis jako zenaty nebo stary mladenec. Jako zenaty zalezi i na predstavach manzelky
))) kdy se citi dost svobodna.
ratka: Tak nějak
Mně se moc to spojení nepozdává (zvukomalebně), asi jsem měl zvolit nějaký lepší termín, ale to není zase tak důležité.
Špatného na tom termínu samozřejmě není nic.
asi taky zalezi i odkdy cloveku vadi , kdyz vlastni blbosti prijde o penize. koupila jsem s maminkou (pro maminku) sedacku ktera neprojde dvermi. ja vim ze je to moje blbost. o ty penize asi prejdemem jelikoz prodejce tu potvoru nechce zpet. a ted babo rad. nase blbost. my se musim smirit ze jsem koupili takovou kravu. financni svobodu mame. teda nezahyneme bidou i kdyz mrchu hodime do skarpy. ale nasrana jsu.
ratka: Slovy klasika, “kam s ním”
29. Ratko, tak si rozšiřte dveře. Můžete do nich zasadit pěkné šoupačky, což pěkně rozšíří prostor.
Nebo nastěhovat oknem po kladce…?
Už vím, proč nakupujeme u IKEA – tam můžeme zboží vrátit, když zjistíme, že se nám jaksi nehodí.
no uz si tu potvoru odvezli. pry nam vratipenize jestli ji prodaji. drsne
Pobavilas mě.
Ale i to se někdy stává… Připomíná mi to pohádky Pat a Mat.
No moment: myslíš existenční krizi, anebo existenciální krizi?
A jinak se připojuju k těm, co naznačují, že se máme dobře.
Když není válka nebo nejde o život, jde o ho—.
Myslim oboje. A navic, ona je prece valka. Nebo spis valky.